česko-bavorská konzervativní tribuna
Úterý Říjen 16. 2018

CSU, Bavorsko a Spolková republika – komentuje Dr. Klaus Rose

Německo ochromeno a Bavorsko na přelomu

Klaus Rose fotoZačátek roku 2018 neslibuje Svobodnému státu Bavorsko jen úspěchy. První důležité jednání bavorských politiků v klášteře Seeon, oficiálním školícím středisku vlády Horního Bavorska, se tradičně těšilo velké pozornosti medií, které ovšem přinášely rozporuplné signály, pokud jde o jeho výsledek. Začalo to už např. označením: „konservativní revoluce“ – vždyť konzervativní znamená „ochránit“ a ne „revolučně změnit“. Anebo měl spolkový ministr Alexander Dobrindt, nový šéfstratég CSU, na mysli nějakou revoluci konzervativců, jako např. onu revoluci vousatých muláhů? Prý tím chtěl jen odstrčit socialistickou truhlu plnou veteše a molů a odvrátit zpět revoluční ideje z 68. roku, dodal později na vysvětlenou.

„Uděláme vše pro to, abychom se dostali k rozumné dohodě“, zdůraznil CSU šéf Horst Seehofer s ohledem na zablokované jednání o nové vládě v Berlíně. To zní jistě mírněji než vyjádření Dobrindta, potvrzuje ale též, že nadále žádná vládní dohoda na obzoru není, tím spíše, když si minimálně část možných koaličních partnerů oblékla vampírské pláště. Fakt, že Alexander Dobrindt byl už členem černo-rudého kabinetu, musíme zapomenout, neboť to byl zřejmě Dobrindtův dvojník. Ale jak známo, CSU vždy měla potíže s realizací závěrů svých důvěrných klausurních porad. Nejen v případě revolučního oddělení se od CDU, jak požadoval výsledek porad v roce 1975 ve Wildbad Kreuth. O čem to vypovídá? Zapomeňte na revoluce konservativců.

Také nelze zpět k „ Staletému zápachu a zatuchlinám pod taláry“, jak v šedesátých letech skandovali studenti. Konservativci v CSU si musejí nejdříve udělat jasno, co skutečně chtějí. Neexistuje žádná jasná definice co je „konservativ“. Ve skutečnosti CSU dál něco kutí, chystá se splnit všechna finanční přání lidu, např. škrtnout jejich příspěvek na stavbu a opravy místních silnic, anebo se verbálně vymezuje proti cizincům a uprchlíkům.

Jediný zřejmý a jasný cíl jsou podzimní zemské volby. Ale má CSU nyní skutečně lepší výchozí pozici než v listopadu 2017, kdy stála už blízko koalice zvané Jamaika?

Dilema: Bavorsko proti Spolku

Pokud se CSU, stále ještě v jednobarevné zemské vládě, zachová striktně podle bavorské ústavy, pak musí učinit vše pro to, aby Bavorsko neutrpělo žádné škody a aby jako součást SRN akceptovalo jen to, co upevní tichou suverenitu Bavorska. To už tu a tam bavorská státní vláda nedodržela: např. při veřejných výdajích pod Straussem (výstavba vysokého školství a hospodářské struktury), při „dluhové brzdě“ nebo při zřízení spolkové vládě podléhající Autobahngesellschaft (v rámci finančního vyrovnání Spolku a zemí) pod Seehoferem. Vždy byl přitom ztracen kousek bavorské suverenity, ale lidem to nebylo ještě tak nápadné.   Bavorští politikové dovedli vždy dobře využít svůj verbální klacek: „My proti těm v Bonnu nebo v Berlíně!“ Zbytek republiky se na to díval více méně pouze s překvapením.

V roce 2018 se ale Bavorsku nehodí ani v nejmenším vytvářet koalici s těmi v Berlíně. Protivníkem se najednou stává sama CDU, o SPD ani nemluvě – jen AfD ne. Naopak: vyjádření šéfa AfD Alexandera Gaulanda („My si přivedeme svou zemi zpět“) a Alexandera Dobrindta („My si přivedeme osmašedesátníky zničenou zem zpět“) míří na stejné voliče, jednak obranou proti cizincům, ale také obranou proti nekonzervativním tuzemcům.

Proto je obnovená koalice CSU se „sociálnědemokratizující“ CDU a „starou 68tnickou partají SPD“ horor. Jediné východisko?  Další prodlužování jednání o vládě v Berlíně, tedy ochromení Spolkové republiky při posilování pevnosti Bayern. Svobodný stát Bavorsko se přitom přirozeně zcela změní. Od vrchu, tedy od ministerského předsedy až dolu, k novému propojení Dobrindt a Söder. Jakou roli přitom bude hrát současný stranický vize Manfred Weber?  V Seeonu směl uvádět rozhovor s Viktorem Orbánem, jehož pozvání od CSU jednak obhajoval, na druhé straně ovšem kritizoval jeho zacházení s utečenci. Je to předstupeň k budoucímu novému předsedovi CSU nebo známka odstavení na vedlejší kolej? Neboť je jasné, že nyní se blíží konec i pro Horsta Seehofera. Zmíněné spojení Dobrindt a Söder spřádá a utahuje vlákna už dlouho a v této pavučině může ztratit svou svobodu pohybu také Weber. Nadcházející klausurní jednání zemské parlamentní frakce jistě přinese další poznatky. Ostatně Orbán je v Mnichově proto tak oblíbený, protože přináší vzor: on proti Evropě, Mnichov proti Berlínu.

Zajištění moci dříve a dnes

Možná to všechny nenapadlo. Před mocenským rozhodnutím mezi Horstem Seehoferem z Horního Bavorska a Markusem Söderem ze středních Frank dodala mnichovská CSU zajímavé kolíky. Norimberčan Söder se může na mnichovské kolegy spolehnout. Působili tak vehementně proti svému hornobavorskému krajanovi, až se raději rozhodl uvolnit své křeslo. Vlastně tak ožila stará tradice: už v šedesátých letech zjistili stratégové z obou měst, že vytvoření společné osy jim může zajistit přinejmenším nominaci. Karl Schäfer und Oscar Schneider z Norimberka, podporováni lišákem Richardem Stücklenem z Weissenburgu se spolehli na Ericha Kiesla, Hans Jonny Kleina und Ericha Riedla z Mnichova. Místa na CSU kandidátce pro Spolkový sněm byla v roce 1969 a i později zajištěna.  Už dříve naolejoval pomyslnou bavorsko-franckou osu předseda mnichovské CSU Josef Müller („Ochsensepp“), původem z Horních Frank. Kteří, a zda vůbec, poslanci mnichovského zemského sněmu budou povoláni do první Söderovy vlády, je ovšem ještě tajné.

Budoucí šéf bavorské vlády musí vzít zřetel na širší proporce, neboť tradice velí zohlednit všechny bavorské kraje – kdyby tomu tak nebylo, ozvou se nejen stranické organizace, ale i regionální media. Avšak věrné služby byly odměněny už za císaře Barbarossy – ten učinil ze svého rvavého oblíbence Otty von Wittelsbach bavorského vévodu (1180). Tak tedy mají mnichovští všechny šance.

(Der Autor ist erreichbar unter mail@drklausrose.de)